Vyrostl za oblevy v poledním čase, jak vodníku z šosu kape mu ze špičky. Paprsek slunce přidal na kráse, větve stromu chrání i jeho bratříčky.
Noční mráz zpevnil srdce ledové, zima navála zářivě bílé čepičky. Ranní rozbřesk vtiskl barvy duhové, lesk závidí mu i nebeské hvězdičky.
Přiletěl vítr a větvemi mocně houpá, rampouchy cinkají jak zvonkohra v Loretě. A že nebyla zima na vítr skoupá, ledové střepy se rozlétly po světě. Když vítr ustal fičet k poledni, slyšíš stále duhového srdce bušení.