Někdy se vracíme, abychom si ověřili lásku a prsty vnořili do studánek, kde řeka začíná. Na návětrné straně oblohy si drsná země v čisté rose oči vymývá. Dál svítí staré stříbro havraní. A protivínský zámek mezi horama. A my pak u žulových letopisů měst, pod křídly blesků, přísaháme na trocnovský dub.