Emočně poddaní nemají klidu
V továrně na lásku
dělníci stávkují,
vysím jen na vlásku,
emoce pracují.
Emočně poddaní nemají klidu,
věčně jsou zklamaní, v čem dělají chybu?
Chyba je v člověku co lásku dává,
jinému do větru se štěstím mává.
Štěstí již odfoukl ten silný vítr,
slzy jsou nahořklé, je jich snad litr.
Bolest tu zůstává, už nemám sílu,
v naději na lásku ztratil jsem víru.
Vira je vrtkavá, schovaná v krytu,
temnota zastíní radost v mém nitru.
Radost se ztratila, vzala i hrdost,
ze smutku sobě si nalhávám vinu.
Marnost je v rozsudku na střepech činu,
vskutku jsou krvavé v naivním vzplínu.
Zbytečně rozjímat v zoufalém stavu,
snažím se vzpomínat, ztratil jsem hlavu.
Rozum se vytratil, ztratil se v davu,
hledat ho nehodlám, začínám znovu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)