Hasnoucí svíce

Pohled dívky,oči mhouří,
některé to téma vzbouří.
Bolest,kterou nosí v sobě,
halí sebe v černé róbě.

Smích do zad bodající,
co jen asi chtěla říci.
Stín táhnouc se za dívčinou,
co jen bylo příčinou.

Úsměv na rtech,slunce v duši,
srdce jí tak krásně buší.
Avšak supi nad ní krouží,
brzy končí sama v louži.

Snaží se vstát,zvednout hlavu,
nestojí o žádnou slávu.
Kapky krve na rukávu,
snaží se skrýt únavu.

Náhle si pár přátel získá,
z vesela si zase píská.
Možná dobré,možná špatné,
radši po nich rychle hmátne.

Tohle krásné přátelství,
změnilo se v zoufalství.
Zprvu radost,nová šance,
teď změnila se zase v psance.

Zas bolest na síle nabývá,
ona se však jen usmívá.
Věří,že se změní zase,
vyhrocená situace.
Ztracená je dívka v čase,
pochroumaná reputace.

Jediný přítel za ní stál,
byl by za ní život dal.
Sama v sobě hledá vinu,
utápí se v šedém dýmu.

Měsíc s měsícem se sešel,
smutek sílil,nežby přešel.
Nevidí slunce zář,
snaží se skrýt tvář.

V noci nemůže spát,
přes den se snaží na nohou stát.
V zoufalství křičí ,,zachraň mě,
nebo mě pohřbi do země,,.

Z nebe ční měsíční svit,
chtěla by mít navždy klid.
Sama se teď v čase točí,
slzy zdobí její oči.

Nadešel čas konce dívky krásné,
další svíce opět hasne.