Náhrobní kámen

Černý tér, moře ve kterém se topím,
chvílemi doufám, že své šance se chopím.
Černý tér, pocit hanby, pocit zloby,
občas všude vidím hroby.

Hrobní kámen jméno nese,
tvá ruka se celá třese.
Hrobní kámen, moře téru,
lidská těla v nočním šeru.

Prokleté jméno do kamene vyryté,
všechno je pořád prachem pokryté.
Prachem vzpomínek, slz a bolesti,
už zase stojíš uprostřed rozcestí.

Uprostřed rozcestí, bez duše a bez úsměvu,
své pocity šeptáš dřevu.
Uprostřed rozcestí, bez šance na vykoupení,
jaké jen ve světě je tvé postavení?

Kdo jsi a kdo jsi byl,
špatný pocit v srdci zbyl.
Náhrobní kámen zdobený listím,
jednou celou pravdu zjistím.

Nahrobní kámen s jménem mým,
v noci jenom těžko spím.
Občas se ptám zda-li doufat smím,
o čem vlastně v noci sním?

Náhrobní kámen v prostřed lesa,
někdo do něj moje jméno tesá.
Už je skoro u konce a k tanci mě vyzývá,
tajemství už neskrývá.

Na poslední cestě mě vede,
na poslední cestě, oči má šedé.
Náhrobní kámen ukrytý v lese,
poslední s Bohem lidem nese.

Náhrobní kámen, poslední s Bohem,
neloučí se s nikým slohem.
Neloučí se, nekončí,
už dál s nikým netančí.