.Sama.

Samota protkaná smutkem,
budu tvým posledním skutkem.
Samota bolavá jak rána pod pás,
jsme sami dva, podívej na nás.

Jsme jen sami dva a naše hlasité hádky,
podívej na nás, sám nevěříš na pohádky.
Nejsi můj princ, já nejsem tvá princezna,
není to snadné, pořád odrážet se ode dna.

Poslední den, poslední vteřina,
z našich životů uběhla třetina.
Zavřené oči a polibků plno,
ve skleničkách bílé víno.

Strádat a žít,
radovat se, pít.
Ještě není konec, zbývá láhev poslední,
občas si říkával, že jsem moc výstřední.

Jeden den a jeden krok,
zdá se mi to jako rok.
Z lahve víno ubývá,
času už moc nezbývá.

Jsi se mnou a já jsem sama,
je to příběhu druhá strana.
V očích žal a taky radost,
tohle je poslední žádost.

Nechci jít sama, nechci tu stát,
chci aby si se přestal smát.
Není to k smíchu, jsem to jen já,
není to hloupý sen, co se ti zdá.

Sen ze kterého je úniku,
někdo sahá na kliku.
Poslední vteřina táhne se věky,
pamatuješ na všechny ty roky?

Tolik smíchu, tolik radosti,
tolik hříchů, tolik starostí.
Nebyli jsme hodni žít,
museli jsme tady být.

Vzpomínáš si na ty chvíle?
Ruce od krve, hlasité hádky
tohle jsou poslední řádky.

Poslední řádky, které řeknou vše a taky nic,
sedíš na zemi v rohu a křičíš z plných plic.
Nevím co se stalo, jak by to vše bylo?
Jak by to bylo, kdyby trochu krásy zbylo?

Poslední pokus a poslední ozvěny,
už zase rozbíjíš sklenice o stěny.
Všude je krev a slz potoky,
všechno teče do stoky.

Stovky dní a stovky nálad,
nehodlal ses s ničím párat.
Poslední s Bohem, poslední rána,
zavírá se za námi poslední brána.