Hostina

Spatřil jsem ženu krásnou, ovšem myšlenky jinam ji táhnou.
Pod kůži nic než maso a kosti, co ty vnitřnosti semknou.
To než se hosté sejdou.
Než k ohavné hostině za stoly si sednou.

Nad těmi rty kusadly se klání, jako předkrm při jejich hodování.
To červi, ti umělci polibků ji na starost mají.
Avšak přijdou si na své i brouci všelijací.

Ohavní jak vřed v barvách hniloby do útrob se ženou,
vnitřnosti to delikatesa jest, tam vejce se kladou.
A krovky žaludeční šťávou blednou,
překrásně jako hvězdy se lesknou.

Kudlanky a hladové svině tu hostinu utnou,
po těle tom se sápou.
Její půvabnou tvář od lebky servou,
sliny plné chtíče ji pozřou.

A tak končí ta hostina zvrhlá,
po kráse zůstává jen udusaná zem a hlína mokrá.