V prázdným hrnku od kafe,
za tím nánosem ticha,
ukrývám se já,
a mlhavým hlasem svým,
ránem klopýtám.
překročím Styx,
překročím zlomenej čas,
překročím život,
dál než vidím,
tam se zakoukám.
v prázdným pokoji začnu kázat,
těm příšerám pod postelí,
plížej se a olizují chodidla,
krčí se, jen se jim vysmívám,
za oknem je krásně,
když lidi nevídám.
překročím Styx,
překročím údolí slzných žláz,
překročím večer,
dál než vidím,
tam se zakoukám.
na okno Charón zaťuká,
bez lodě a pádla,
každej den mě přivítá.
PeopleSTAR (0 hodnocení)