I skorem z hlav kde kráčet mám

I skorem cest se vláče sám
až cílu zde i v očí mám
a cestou střed mi v oku vázne
jsou i z hvězd mi shazována z dál
jen ostří hvězd mi líci krájí
a v líci křeč i v oku pálí
jsou hladomorny plné chléb
i střeží však je očí pár
těch měst kam kráčet mám
jich nezpoznal více z nich
i více v nich
hleď
patou zemskou krásu líže
i vězněm si jsem
ač oka z hlav mi gejzír vře
to střepy v ok se krásou bodá
ó jak jsi
ač nezřím-li tě
samokroj mi trhá plíc
i neznám jich cest nezbylo víc
až stříže pěst mi v hlase stína
jich síla lstí si oběť sám-li-jsem
ovdověl
a sám v čtyř stěn si poutí krok
dokola v kruh již cestou z hvězd
i od prostří měst kam kráčet mám
ach
jak věhlasem si v náruč sám
i sám jsi z měst z nichž vane dál
ó dálko
jak spatřena teď nejsi
oč dál se střed byť oční střet
vzdál si nevybírá
střeží-li očí pár
i v sál kde klenotem ty
jsi-li ty však bez sebe jen opodál
stvojím se
v tvém samojáství teď
jsi-li beran s opicí však bez pihy jen opodál
stojím ti v střed zří a hleď
jak sám si střih pažemi v noh
až beztěl sám si v nehlavou nic.