Jak chutná mé jméno?

Celý den bereš si mé jméno do pusy,
špiníš ho a snažíš se mě roztrhat na kusy,
no a já tu teď o tobě píši básně,
asi si myslíš že mě štveš, jenže mám se krásně.

Mám něco co ty nemáš,
mám svou hrdost, kterou ty jen marně hledáš,
kdybys alespoň patřila k bezchybným tak neřeknu,
jenže ty nejsi dokonalá, také už si udělala spoustu omylů.

Jenže to si nechceš připustit,
přesto máš odvahu mě soudit,
nic sem ti neudělala, tak by sis to mohla odpustit,
ale vím že nemáš nic lepšího na práci, než ostatní prudit.

Zajímá mě jak asi mé jméno chutná, když ho máš pořád v puse,
ale co naplat, co by se dalo vyčítat znuděné huse,
nesoudím tě, jsi taková jaká jsi,
ale až zase budeš chtít pomoc, za někým jiným jdi si.

Nemám problém říct ti do očí,
že vše co říkáš, perfektně slyším,
ale proč ti dělat tu radost, mě to nevytočí,
že pro tebe existuji alespoň vím.

Klidně o mě mluv dál,
mě je to jedno,
ale až nebude nikdo, kdo by za tebou stál,
přijdu a napravím to všechno.

Podám ti pomocnou ruku,abys viděla, že nejsem jako ty,
pomůžu ti, protože ráda dobré skutky dělám,
můžeš o mě pak přemýšlet dlouhé dny,
já s tím problém žádný nemám.

Klidně mi pak můžeš házet pod nohy klacky,
ale věř mi, jsem zvyklá, od života jsem už schytala horší facky,
zažila jsem několik pádu a zase zvedla na nohy,
takže mi věř, že mým tělem neotřesou tvoje hloupé pomluvy.

Pro mě je to čest, protože se o mě někdo zajímá,
ale spíš bych brala, kdybys mi řekla do očí, co tě sžírá,
jenže ty děláš jako že jsi holka nevinná,
a já se po tom pídit nebudu, nejsem ta, co se vtírá.

Nebudu už dál v básni pokračovat,
proč pořád psát o tom, že neumíš se chovat,
tak se měj a až se nad sebou zamyslíš,
můžeš přijít pokecáme, snad tohle to víš...