Jako pěšák...

Zoufale obětí poskytujeme těm,
co po něm neprahnou.
V touze po umlčení, pálíme zbytky toho,
co chceme nejvíc.
A uchylujeme se tam,
kde je nejmenší pravděpodobnost větrné kolize.
Můj portrét visící na stěnách
pomalu otáčíš k rubu.
Všechny vzpomínky na mě.
Jsem už přeci jen sen.
Ty kvůli mě nehýčkáš svou potěchu.
Jsi pěšák.
Tam kde já jsem vládcem celého širého moře.
Na prach, popel si šetři,
až ze rtů tvých vyjde radostný křik.
Pak vydej se tam, kde čeká ona.
Ta, co ti štěstí dá.
Neřestnou královnou všech svých dnů
v cizím obětí.
Nejsem pro tebe dobrá.
A ty visíš jako na provázku.
Pěšáku...