Olovo...

Co o tobě vím je všechno, co mi stačí.
A svět je nový.
Jako poupě, které se snaží rozvinout.
Snový.
Jenže realitou můžeš plout.
Není potřeba ani pádla.
Cesta je šňůra pověšeného prádla.
Pokud to cítíš, poslepu najdeš
její konec i začátek.
Ta trubička z tabáku,
co na konci se mění v prach,
ti nenahradí pocit klidu na vlnách.
V bublinách se odrážíme
a dřív než vyprcháme začínáme na novo.
Tam, kde jsou slova jako olovo...