Jen štěstí mít

Proč jen tolik letí - ten čas!
Nevěřila jsem, co říkávala babička,
jakoby trochu poháněl nás
a nám zůstává vzpomínek krabička.

Občas ji opatrně otevřu
a hledám v ní krásné vzpomínky.
Těžko ale na něco zanevřu,
i když některé - tlačí jak kamínky.

Tak to přece v životě bývá,
radost se ve smutek promění,
ale zase naděje na tě kývá,
své role si vzápětí vymění.

Pak zase šťasten můžeš být,
na špatné, nechce se ti vzpomínat,
snad bys chtěl jen štěstí mít
a co bylo smutné, nevnímat.

Ale pokud paměť slouží,
tak snadné to opravdu není!
Projdeš za život blátem i louží,
chceš něco a osud vše změní.

Osud můžeš jen trošičku ovlivnit,
ale co má přijít, vždy přijde.
Jen se snaž z toho, nikoho nevinit,
nakonec - každý den slunce vyjde.