Kráčí, běží, také vzpírá se,
ale i stojí a přemýšlí.
Něco vidí, jiné jen jemu zdá se,
kam, že jsme my to přišli.
Napůl kůň a napůl člověk,
tahoun, nosič i myslitel.
V dospělý pak vyzrává věk,
jako podání svého šířitel.
Ta dvojjediná bytost,
ve vzájemném svém souboji.
Člověk tak koně mívá dost,
ale bez něj života se bojí.
ale i stojí a přemýšlí.
Něco vidí, jiné jen jemu zdá se,
kam, že jsme my to přišli.
Napůl kůň a napůl člověk,
tahoun, nosič i myslitel.
V dospělý pak vyzrává věk,
jako podání svého šířitel.
Ta dvojjediná bytost,
ve vzájemném svém souboji.
Člověk tak koně mívá dost,
ale bez něj života se bojí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
Rozvolněná
Slova sněná a němá jen, co vlastně změna jemná je. Po hlase něžném z básně vjem...
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
Rozvolněná
Slova sněná a němá jen, co vlastně změna jemná je. Po hlase něžném z básně vjem...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva