Téměř jakoby nic,
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Stáří
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva