Téměř jakoby nic,
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Rána z milosti
Těšil se, v skrytu těšil, a věřil, že se dočká. Milosti, o níž jen snil, místo n...
Nečeské?
Ano, moravsko, chorvatsko, židovské, kde pokrevně přímí předkové. Morava, bydli...
NE PŘÍLIŠ HLUKU
V každodenním rozjímání, soustředěním na duši. S radostí i díkuvzdání, za to, co...
Těšil se, v skrytu těšil, a věřil, že se dočká. Milosti, o níž jen snil, místo n...
Nečeské?
Ano, moravsko, chorvatsko, židovské, kde pokrevně přímí předkové. Morava, bydli...
NE PŘÍLIŠ HLUKU
V každodenním rozjímání, soustředěním na duši. S radostí i díkuvzdání, za to, co...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva