Téměř jakoby nic,
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Někdo
Kráčí po schodech, a již u dveří. Co mi tak svěří, až, se tají dech. Stále však...
Zubatá
Sladkost, v kyselost, kazí zuby. Kyselost, v hořkost, cení zuby. Hořkost, v sl...
Kam patříš?
Do kterého vzorníku, ustájené ohrádky? Kde roníš slzy vzlyků, pro život stavem v...
Kráčí po schodech, a již u dveří. Co mi tak svěří, až, se tají dech. Stále však...
Zubatá
Sladkost, v kyselost, kazí zuby. Kyselost, v hořkost, cení zuby. Hořkost, v sl...
Kam patříš?
Do kterého vzorníku, ustájené ohrádky? Kde roníš slzy vzlyků, pro život stavem v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva