Téměř jakoby nic,
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.
Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.
Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Olověné mraky
Zavěšené v obloze, již pokrývají cele, a řešené tak, že zříš je zraky smělé, j...
Zve svatá mlha
Jak ta kryje, krásno dříve, by vidět tolik nebylo. Vše do šeda, avšak v ní je s...
Podzimní deštík
Nocí se tu spustil, slyším kapky šustit, pro cíl letu k ústí. Trousí tišší zkra...
Zavěšené v obloze, již pokrývají cele, a řešené tak, že zříš je zraky smělé, j...
Zve svatá mlha
Jak ta kryje, krásno dříve, by vidět tolik nebylo. Vše do šeda, avšak v ní je s...
Podzimní deštík
Nocí se tu spustil, slyším kapky šustit, pro cíl letu k ústí. Trousí tišší zkra...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva