JEŠTĚ DNES
Ještě dnes vzpomínám,
jak jsem v dětské touze,
rukou k obloze vztyčenou,
sahal ke hvězdám
a sundal jen touhu mučenou.
Chtěl jsem hvězdy sbírat,
ty hvězdičky nanosit domu,
rozdat je smutným lidem,
aby ve všelikém shonu,
žili pak pospolu s klidem.
Pojďme v naději věřit,
víra má sílu magickou,
zmizí mrak, přestane sněžit,
najdeme cestu praktickou,
a musíme ji pilně střežit.
Kam byl náš osud odložen,
kde se dnes člověk nachází?
šlapeme bláto za vozem,
ten veze bezpočet nesnází,
v šikanu jsme každý vhozen.
-oho-
PeopleSTAR (0 hodnocení)