Josef Václav Sládek Dětem

Na vašich tvářích usmívá se svět -
a život, plný slunečného jasu,
tam nevrhá ni stínu všech svých běd,
vše splývá v čistou, nezkalenou krásu.

Vy květem jste na žití pustině
vonným a plným nejčistšího pele,
tak prosty, pravdivy v své nevině,
s tou bezstarostností na jasném čele.

Kdo může, děti, vám se přiblížit
s myšlének chladnou, pitvající řečí?
zde proudí, žije, mluví jenom cit,
zde nahé srdce - a to mozku větší!

Neb ač vás, žel! - učíme životu,
my od vás žít bychom se učit měli:
těch vašich prostých srdcí tlukotu
a všemu, co jsme z dětství zapomněli!

Neb vy jste čisty - my jsme rmut a prach
a naše srdce pokryta jsou ledem,
my předstíráme práci a sta snah,
však žít a lidmi býti nedovedem.

Sníť asket o nebesích ve svých snech,
myslitel zkoumá blaha lidstva taje,
a blízko tak - ve vašich úsměvech
dlí celý odlesk ztraceného ráje.