Do hlubin tvé duše,
v tůň tvých myšlenek
skláním se, jak v řeku
stvolek pomněnek.
Chtěj si, nebo nechtěj,
leť, neb zvolna pluj,
musíš ve svém nitru
chovat obraz můj.
A i když mne urveš
z břehů beze stop,
tvoje náruč měkce
odnese mne v hrob.
v tůň tvých myšlenek
skláním se, jak v řeku
stvolek pomněnek.
Chtěj si, nebo nechtěj,
leť, neb zvolna pluj,
musíš ve svém nitru
chovat obraz můj.
A i když mne urveš
z břehů beze stop,
tvoje náruč měkce
odnese mne v hrob.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Josef Václav Sládek Měkkýši
Jen nebýt měkkým tak v té denní vřavě; - toť nejhorší jest, neukázat rohy, když ...
Je to tak nádherné, že Tě tu mám
Je to tak nádherné, že Tě tu mám, každou vteřinu si moc užívám a chtěla bych, ab...
Josef Václav Sládek Komáři
Jsou srdce těžká, která v žití šeru jen mezi hvězdami kdes najdou družky; jsou t...
Jen nebýt měkkým tak v té denní vřavě; - toť nejhorší jest, neukázat rohy, když ...
Je to tak nádherné, že Tě tu mám
Je to tak nádherné, že Tě tu mám, každou vteřinu si moc užívám a chtěla bych, ab...
Josef Václav Sládek Komáři
Jsou srdce těžká, která v žití šeru jen mezi hvězdami kdes najdou družky; jsou t...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva