Josef Václav Sládek Své spící ženě
Na čele klid, na prsou ruce spjaty -
ten spánek tvůj tak blahý jest a svatý.
A jako nevinného děcka spaní
je klidno hluboké tvé oddychání.
Jak od sebe v ten mžik jsme odděleni!
já v bdění, ty v tom všeho zapomnění.
Myšlení osten cítím a dne tíži,
tvůj duch je prost všech okovů a mříží. -
Kde klidu mžik, se ptám, v tom světa víru?
tvá celá bytost dlí v náruči míru.
Kde Bůh? se ptám; - svět celý nemůž´ říci,
a ty tak blízko mne mu patříš v líci.
PeopleSTAR (0 hodnocení)