Kamarádko

Nerozumím, jak se někdo může tak změnit. Jak může ublížit svojí nejlepší kamarádce, kterou zná od malička a udělat jí něco takového.Když píši tyhle řádky,přemýšlím, jak čas zastavit a vrátit ho zpátky.Před tím, něž odjela jsi pryč, zanechala na srdci rány, které nejde vzít víc.Kde jsou ty dny strávený s vámi?Vytratily se někde v dáli.A naše cesty okolo světa?Na které jsem si nevzpomněla už léta.Za naše bestsellery,dala bych všechno.Prožila znovu všechny průsery,pak doma velké peklo.Jak se to mohlo stát?Že teď si o tom všem, mohu nechat jen zdát?Dětské roky, uplynuly jako voda,našeho přátelství, je teď velká škoda.Ale byla jsi to ty, která vše zahodila, a svými hloupými činy, se provinila. Zapomněla jsi, kým jsi byla,tvé arogantní chování a hloupá hádka, vše ukončila.Byla jsi naše nejlepší kamarádka,která vždy poradila a občas byla jak naše matka.Ty jsi vždy byla ta dospělá.Jaká jsi teď? Barbie umělá.Tys bývala vždy tak milá,nyní se z tebe stala sviňa. Kamarádky vyměnila, za kousek slávy,a my v tebe věřily a měly tě rády.Když teď podívám se na album fotek,nevidím kamarádku, ale holku z minulých let.Přestala jsem už věřit a brečet za nás tři,zbyly jsme jen my dvě, ty už k nám nepatříš.Dala jsem ti poslední šanci, kterou jsi zahodila,„Už nejsou mí kamarádky!" Řekla jsi a zády se otočila.Možná, až se mí děti zeptají, kdo je ta holka z fotek,řeknu jim kamarádka z dětství, co s námi hrála divadlo loutek.Nevím, zda se ještě potkáme,doufám, že nebudeš předstírat, že se neznáme.A když ta chvíle nastane,tak zastavíme a na něco se zeptáme.Přeji ti, ať jsi šťastná ve svým novým životě,čekám, až si jednou uvědomíš, že vlastně žiješ v samotě.