Má kukla mne tísní a trýzní,
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znamení luštit se nutím
a chybuji a nechápu
ta boží pokynutí.
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znamení luštit se nutím
a chybuji a nechápu
ta boží pokynutí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Škola
Každé ráno vstávám a pak z okna mávám, už se těším do školy, až budu dělat úkoly...
Josef Václav Sládek Když tichá noc se na zem sklání
Když tichá noc se na zem sklání a první hvězda vychází, tu z jasnošera sestupují...
První, druhá, třetí
První, druhá, třetí, už pohlavek letí… Na spolužačky nesahej, za vlasy je netahe...
Každé ráno vstávám a pak z okna mávám, už se těším do školy, až budu dělat úkoly...
Josef Václav Sládek Když tichá noc se na zem sklání
Když tichá noc se na zem sklání a první hvězda vychází, tu z jasnošera sestupují...
První, druhá, třetí
První, druhá, třetí, už pohlavek letí… Na spolužačky nesahej, za vlasy je netahe...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva