Má kukla mne tísní a trýzní,
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znamení luštit se nutím
a chybuji a nechápu
ta boží pokynutí.
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znamení luštit se nutím
a chybuji a nechápu
ta boží pokynutí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Samota duše - Emily Dickinsonová
Je samota prostoru, samota moří, samota smrti, ale to všechno ještě společnost t...
Nepokoj - Emily Dickinsonová
Svět sám se světem nezavírá, něco se za ním skrývá, jak hudba stále zpívá tam, n...
Zjevení - Emily Dickinsonová
Jsem „manželkou“ a skončila jsem s tím, co bylo dřív; jsem carevnou, jsem „ženou...
Je samota prostoru, samota moří, samota smrti, ale to všechno ještě společnost t...
Nepokoj - Emily Dickinsonová
Svět sám se světem nezavírá, něco se za ním skrývá, jak hudba stále zpívá tam, n...
Zjevení - Emily Dickinsonová
Jsem „manželkou“ a skončila jsem s tím, co bylo dřív; jsem carevnou, jsem „ženou...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva