Má kukla mne tísní a trýzní,
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znamení luštit se nutím
a chybuji a nechápu
ta boží pokynutí.
svá křídla nejasně tuším,
kol sebe cítím vzduch a barvy —
šat, v kterém žiji, mne kruší.
Motýl přec musí naposled
zbavit se pout a létat,
vánky nebe mu patří,
vznešené louky léta.
Leč já se jen náznaků chytám,
znamení luštit se nutím
a chybuji a nechápu
ta boží pokynutí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Konec volování
Už mi neříká „ty vole!”, ujel jsem jí na kole.
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 93
Celý den prší déšť má mnoho jmen kocouři slastně přivírají víčka psi svinul...
Dva lidojedi
Lidojedu lidojed - přítel, poradce i oběd.
Už mi neříká „ty vole!”, ujel jsem jí na kole.
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 93
Celý den prší déšť má mnoho jmen kocouři slastně přivírají víčka psi svinul...
Dva lidojedi
Lidojedu lidojed - přítel, poradce i oběd.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva