Tisíce světel nad námi svítí
a tak často je v duši tma,
nepomůže ani od tebe kvítí,
nechci se dotknout ale dna.
O mém trápení hvězdy nevědí,
jinak by duši mou prosvětlily,
já dělala službu medvědí,
myslela jsem, že jsme si vše vysvětlili.
Ne, já se trápit nehodlám,
chci, by sluníčko se smálo,
přejít řeku slz se odhodlám,
proč jenom té lásky, je tak málo?
Láska přece nikde neroste,
by si každý mohl utrhnout,
nikdy o ní nikoho neproste,
brzy by mohla zase odlétnout.
Někdy máš lásky příliš,
že bys ji mohla rozdávat,
že ale zůstane, to se mýlíš
a ty ses jí chtěla oddávat.
Jak zrádná je ta láska!
S námi si celý život hraje,
na tváři přibude jen vráska,
snad jen odhodlání stále zraje.
PeopleSTAR (7 hodnocení)