Stříbrná rosa na trávě,
jak malé perličky září,
v pohádce ocitám se právě,
kdo v ní věří, tomu se daří.
Jen žádný princ mě nečeká,
ten už svou princeznu má,
jen mě čeká cesta daleká,
kdo se se mnou, na ní dá?
Opravdu nechci kráčet sama,
pak rosa, byla by jak slzy,
věřím, že radost půjde s náma
a do říše pohádek, dojdem brzy.
Poslechnem si příběh o lásce,
té na světě není nikdy dost,
chvíli zůstaneme v pohádce,
než přejdem zase most.
Most do všedního dne,
kde normální život tě čeká,
zůstaň ještě - krásný sne,
než tě zase, odnese řeka.
jak malé perličky září,
v pohádce ocitám se právě,
kdo v ní věří, tomu se daří.
Jen žádný princ mě nečeká,
ten už svou princeznu má,
jen mě čeká cesta daleká,
kdo se se mnou, na ní dá?
Opravdu nechci kráčet sama,
pak rosa, byla by jak slzy,
věřím, že radost půjde s náma
a do říše pohádek, dojdem brzy.
Poslechnem si příběh o lásce,
té na světě není nikdy dost,
chvíli zůstaneme v pohádce,
než přejdem zase most.
Most do všedního dne,
kde normální život tě čeká,
zůstaň ještě - krásný sne,
než tě zase, odnese řeka.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva