Lide!

Chci býti králem,
býti lidem chválen,
chci milovat svůj lid,
dát mu mír a klid,
za ženu Tebe pojmout,
před Tebou korunu sejmout,
dívat se na radost z Tvých očí,
jak svět kol Tebe se točí,
jsi květ, na němž budu lpět,
budu zalévat ho láskou,
s královskou maskou,
až staneš se císařovnou,
nebudeš mi ženou rovnou,
země československá spojí se znovu,
jak srdce naše, srdce zvonu,
odbije nám svatební den,
nic nebude jenom sen.
Spojí se naše národy,
konečně doba svobody,
naše země Čechů,
konec denních spěchů,
naše země Slováků,
konec všech nátlaků,
naše země Rusínů,
vystup konečně ze stínů!
Ne v temnotě, náš cíl
je přeci v jednotě!
Však všichni ležet u Tvých nohou,
již nikdy jen chvíli pouhou,
ale navěky, dobu nekonečně dlouhou,
svátečně lid přijme slávu,
lásku, něhu konečně má v právu.
V naší zemi my chceme být,
za naše ženy budeme se bít.
Svými kapkami krve,
potřísníš mé čelo,
nakreslíš kříž,
jak legie prve, mé tělo
v boji za svou zemi zříš.
Žena smyslem života se stane,
kdy už naše země vstane,
kdy se to už stane!?
Miluj svou ženu,
jak Neptun pěnu!
Miluj své děti,ženu svou,
nenech zahalit Tvou zemi tmou!