Začátek koncem

Splnil jsi mi sen,
ten den, kdy jsi řkl jen,
mé srdce si vem,
kol hrdla diadém jsi mi dal,
který v zápětí mi jiný vzal.
Po té noci s Tebou,
náhle v jeho moci,
jak křižák mouchu lapí,
v mé lůno vpadlo kopí,
já zůstala bez pomoci,
nemohla se bránit,
Tys nesměl mého těla chránit.

Prosby nářek,
slzy hořké, on "řek",
proč to pláče,
jak bezbranné ptáče,
násilím jsem ležela a mou hlavou,
bolest a jediná myšlenka běžela,
že stranou má hrdost již klečela,
že radost branou smrti zmizela.

Mé tělo bolestí se třáslo,
listí na zemi, v tvém pokoji zhaslo,
já, Tvá dívka ponížena byla,
všechnu pýchu bolest ze mne smyla,
již cítím svou krev,
teče jak smola z dřev.
Ty čteš knihu, piješ vína,
já tu hynu, čí to vina,
byla jsem Tvou hrdou ženou,
dnes již smrtí dostiženou.
Jsi můj milovaný muž,
líbala jsem Tvé tváře růž,
mým tělem projel nůž.

Dala jsem Ti sebe
a chtěla za to Tebe,
chtěla jsem více Tvé lásky,
abys hladil mé hebké vlásky,
dítě naše za chvíli je pryč,
teď jen bolestí má lásko křič!
Byla jsem Ti ženou věrnou,
zůstaň s růží černou,
nemiluj už nikdy jinou.

Až Tvé srdce muka pocítí,
věz, že mé tělo Tvou touhu nasytí,
proto pak vzdej se všeho žití,
přijď k nám do božích to sítí.
Jsem Tvá žena,
dýka napřažena,
mým tělem prochází.
Miluji Tě, zbožnuji,
však má duše odchází.
Prosím brzy přijdi,
opusti ty zlé lidi.
Budeme se milovat znovu a zase,
zde nevědí nic o čase.

"Proč jsi unyla květinko,
proč opustila kopretinko,
nerozmýšlím se ani chvíli,
život složím všechny síly,
co Bůh rozdělí, smrt spojí."