Malé básně v próze Charles Baudelaire

XVII. Hemisféra ve vlasu
Dovol, abych dlouho, dlouho vdechoval vůni tvých vlasů, abych
v ně nořil celý svůj obličej, jako žíznivý v pramenitou vodu, abych
jimi pohrával rukou jako vonným šátkem, abych rozvířil vzduchem
vzpomínky.
Kdybys tak mohla vědět vše, co vidím! Vše, co cítím, vše, co slyším
ve tvých vlasech! Má duše cestuje při vůni, jako duše jiných lidí
při hudbě.
V tvých vlasech se tají celý sen, plný plachtoví a stěžňoví; tají se
v nich velká moře, jejichž monzuny mě unášejí v rozkošné podnebí,
kde prostor je modřejší a hlubší, kde atmosféra je prosycena vůní
ovoce, listí a lidské pleti.
V oceánu tvých vlasů vidím nejasně přístav hemžící se
melancholickými zpěvy, bujarými lidmi všech národností a loděmi všech tvarů, vykrajujícími své jemné a složité architektury na nesmírné obloze, kde si hoví věčné teplo.
V laskání tvého vlasu nalézám znovu nyvost dlouhých hodin
strávených na pohovce, v kajutě krásné lodi, kolébaných nepozorovatelným houpáním přístavu, mezi květináči a občerstvujícími vázami.
V ohnisku tvého vlasu vdychuji vůni tabáku, smíšeného s opiem
a cukrem; v noci tvého vlasu zřím, jak odráží se nekonečnost tropic-
kého azuru; na prachově měkkých březích tvého vlasu zpíjím se
vůněmi složených z dehtu, pižma a kokosového oleje.
Dovol mi dlouho kousat tvé těžké a černé vrkoče. Když hryžu tvé
pružné, vzdorné vlasy, zdá se mi, že jím vzpomínky.