Někdo ukradl nám Prahu.
"Vrahu!" křičím z terasy.
Ani nevyvinul velkou snahu
a prudce mě tahá za vlasy.
Prostě nejde žít bez krásy.
Tak se ztiš, ať si ji vychutnám.
Slyším jen negativní ohlasy
a hlasitě něco zašeptám.
Vždycky sama sobě si.
Pořád jen to svoje.
Tak zatáhni ty závěsy,
bránu svět(l)a do pokoje.
"Vrahu!" křičím z terasy.
Ani nevyvinul velkou snahu
a prudce mě tahá za vlasy.
Prostě nejde žít bez krásy.
Tak se ztiš, ať si ji vychutnám.
Slyším jen negativní ohlasy
a hlasitě něco zašeptám.
Vždycky sama sobě si.
Pořád jen to svoje.
Tak zatáhni ty závěsy,
bránu svět(l)a do pokoje.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva