Můj život nehnul se, zbraň nabitá,
schovaná v koutě až do dne,
kdy přišel pán, vše rozpoznal
a odtud odnes mne.
Honíme laně ztepilé
v knížecím stromoví
a vždy, když na něj promluvím,
hory mi zpříma odpoví.
Zasměju-li se, plane v údolí
světlo tak srdečně,
jako když z tváře vesuvské
radost prohlédne.
A večer, když nám skončil den,
střežím hlavu svého pána,
je lepší to, než kajčí polštář
s ním sdílet do samého rána.
Sok jeho je můj na smrt sok,
už nezraní ho příští dny,
na koho vložím žlutý zrak
či palec důrazný.
Ač mám snad déle žít než on,
přec mne musí přežít.
Dost mám síly zabíjet,
leč málo síly zemřít.
schovaná v koutě až do dne,
kdy přišel pán, vše rozpoznal
a odtud odnes mne.
Honíme laně ztepilé
v knížecím stromoví
a vždy, když na něj promluvím,
hory mi zpříma odpoví.
Zasměju-li se, plane v údolí
světlo tak srdečně,
jako když z tváře vesuvské
radost prohlédne.
A večer, když nám skončil den,
střežím hlavu svého pána,
je lepší to, než kajčí polštář
s ním sdílet do samého rána.
Sok jeho je můj na smrt sok,
už nezraní ho příští dny,
na koho vložím žlutý zrak
či palec důrazný.
Ač mám snad déle žít než on,
přec mne musí přežít.
Dost mám síly zabíjet,
leč málo síly zemřít.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Škola
Každé ráno vstávám a pak z okna mávám, už se těším do školy, až budu dělat úkoly...
Josef Václav Sládek Když tichá noc se na zem sklání
Když tichá noc se na zem sklání a první hvězda vychází, tu z jasnošera sestupují...
První, druhá, třetí
První, druhá, třetí, už pohlavek letí… Na spolužačky nesahej, za vlasy je netahe...
Každé ráno vstávám a pak z okna mávám, už se těším do školy, až budu dělat úkoly...
Josef Václav Sládek Když tichá noc se na zem sklání
Když tichá noc se na zem sklání a první hvězda vychází, tu z jasnošera sestupují...
První, druhá, třetí
První, druhá, třetí, už pohlavek letí… Na spolužačky nesahej, za vlasy je netahe...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva