Nad hrobem u silnice - Jan Skácel
S druhými šel, když bylo třeba.
Život je prostý jako chleba:
zrodíš se, musíš umřít zas,
tak jako v poli žitný klas.
Co ztratil tenkrát, když se shýbal
nad tvrdou zemí? Či snad líbal
tu zem, když v boji na bodák
svým tělem přikryl rudý mák?
Abys to našel, je jen třeba
uchopit život jako chleba.
A není ani tvrdý tak,
jak pažba pušky na omak.
Je krásné žít a myslet, dívat
se na svět, mlčet, slzy smývat
šátečkem vyšívaným snem.
Však možná budeš vojákem,
snad krájet potom bude třeba
ten život prostě jako chleba,
dát skývu tomu, kdo má hlad,
jak on se umět rozdávat.
PeopleSTAR (2 hodnocení)