Já zemřela jsem pro krásu a ledva mě uložili do země, kdos jiný zemřel pro pravdu a pochován byl vedle mne. Zeptal se tiše, proč jsem odešla? „Pro krásu“ — zašeptla jsem zbytkem sil. „Já pro pravdu — ta s krásou jedno je; patříme k sobě,“ odvětil. Jako když příbuzní se večer sejdou, my hovořili v hrobkách skrze stěny, až dorost mech přes naše ústa i přes kameny s dvěma jmény.