Smuteční obřad - Emily Dickinsonová
Prožila jsem ten pohřeb ve svém mozku,
ty návštěvy, jichž kroky temně
po domě dupaly a dupaly,
až se to začlo prolamovat ve mně.
Když konečně se všichni usadili,
smuteční obřad tísnil moji duši
jako buben, který buší, stále buší,
div mi rozum neohluší.
Pak rakev zdvihli a já slyšela,
jak ve mně samé zas a zas
skřípají jejich boty z olova.
Leč prostorem znít začal jeden hlas
a nebe bylo velký zvon,
mé jsoucno nasloucháním hran,
mé tiché já nějakým cizincem,
jenž ztroskotal a zůstal tady sám.
A pak to prkno v mozku prasklo
a hloub a hloub jsem letěla,
co náraz, to byl jeden svět,
až jsem prošla vším — a už jsem věděla.
PeopleSTAR (0 hodnocení)