Tma, slyším ptačí skřeky,
světlo, vidím holý strom u řeky,
ani lístek na něm není,
jen tisíce havran v temné koruně sedí.
Čekají na krajíc, který snad odhodím,
kdo ví - možná, na co čekají ty havrány?
Na co krákají v tom šedém mlžném kraji?
Ne, hlad nemají, jen vidí - co já ne,
v mlze bludné přízraky žijí - já cítím je.
Mé svědomí - připomíná se,
co kdy provedl jsem - sčítá se,
to mi však neubere na kráse.
Lidé nevědí, co ty havrány vidí...
PeopleSTAR (1 hodnocení)