Země víže,
k sobě poutá,
a staví kříže,
do svého kouta.
Duše vzlétá,
nemá pouta.
Vírou vzkvétá,
vyšší porota.
Létá si,
a opět sedá.
Zlomek krásy,
polapit se nedá.
k sobě poutá,
a staví kříže,
do svého kouta.
Duše vzlétá,
nemá pouta.
Vírou vzkvétá,
vyšší porota.
Létá si,
a opět sedá.
Zlomek krásy,
polapit se nedá.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Světlem do tmy
Zahleděn do okna v slunečním svitu, oslněn, oslepen, tak sveden zří tu. S pohled...
Rorýsi
Ti ptáci se vrací, vládci letu i v mracích, prakticky již, do končin afrických t...
Jemný déšť
Ten, co ochladí i pohladí, osvěží, zem svlaží, doladí. Den tou vnadí, nepraží s...
Zahleděn do okna v slunečním svitu, oslněn, oslepen, tak sveden zří tu. S pohled...
Rorýsi
Ti ptáci se vrací, vládci letu i v mracích, prakticky již, do končin afrických t...
Jemný déšť
Ten, co ochladí i pohladí, osvěží, zem svlaží, doladí. Den tou vnadí, nepraží s...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva