Ptačí zob stačí,
kámen tlačí hrob,
za ním pak plůtek,
ztlumí smutek, znak.
A na něm květy,
i ty věty snem.
To slovo svaté,
zlaté tak smlouvou.
Krčí se v rohu,
prohru svou mlčí.
Skrývá tu koho,
touhou, co zbývá?
kámen tlačí hrob,
za ním pak plůtek,
ztlumí smutek, znak.
A na něm květy,
i ty věty snem.
To slovo svaté,
zlaté tak smlouvou.
Krčí se v rohu,
prohru svou mlčí.
Skrývá tu koho,
touhou, co zbývá?
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Den za dnem
Každý ten den, jako jeden, ale vždy nejen takto vjem. Někdy změn těch, a to stř...
Pro mne
Jen tak jemné, tajemné, proměnné v odměně, leká, jak sen k ozvěně. Povznese i z...
Spěch v obsah forem
Odlišných i těch podobných v pojem. Od pyšných, ozdobných v dojem, hříšných či z...
Každý ten den, jako jeden, ale vždy nejen takto vjem. Někdy změn těch, a to stř...
Pro mne
Jen tak jemné, tajemné, proměnné v odměně, leká, jak sen k ozvěně. Povznese i z...
Spěch v obsah forem
Odlišných i těch podobných v pojem. Od pyšných, ozdobných v dojem, hříšných či z...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva