Život mě vybavil husí kůží.
Snad jen tou naší lidskou, ne?
Ale, co ta v něm i zkusí,
pane,
pichlavé, podobná růži!
Růže květu, vůně, trnu,
jakým vším ta přirovnáním.
Pro květ s vůní se jí klaním,
bolestí vlastnosti shrnu.
Kůže jí i může vonět,
a mládím se podobat,
její zbraní pobodat,
patří jí za to ódu pět.
Snad jen tou naší lidskou, ne?
Ale, co ta v něm i zkusí,
pane,
pichlavé, podobná růži!
Růže květu, vůně, trnu,
jakým vším ta přirovnáním.
Pro květ s vůní se jí klaním,
bolestí vlastnosti shrnu.
Kůže jí i může vonět,
a mládím se podobat,
její zbraní pobodat,
patří jí za to ódu pět.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
My lidé
Musíme stále jíst a pít. A proč prosím vás, ptá se Al. My zůstáváme lidmi dál, ú...
Kde to jsem
Dnem veden jen snem v prostém, vězněn po svém větou změn. V něm zřen vjem jeden...
Z osy
Kdo si jak hraje na hloubku, nosí zrak, znaje drobků. Zkouší tlak a je na schod...
Musíme stále jíst a pít. A proč prosím vás, ptá se Al. My zůstáváme lidmi dál, ú...
Kde to jsem
Dnem veden jen snem v prostém, vězněn po svém větou změn. V něm zřen vjem jeden...
Z osy
Kdo si jak hraje na hloubku, nosí zrak, znaje drobků. Zkouší tlak a je na schod...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva