Padá šindel ze střechy,
také trámy zhroucené.
Vzpomínky, pocit křehký,
na to, co víc než cenné.
I zeď tu již v sutinách,
hnízdo tepla života.
V očích slzy, hnutí, strach,
jen bolestí zní nota.
Útoky koho, čeho,
cizích sporů neznámých.
Zmarem sídla prostého,
dovedných rukou samých.
Stojí matka s dítětem,
a hledí na ty trosky.
Zpráva ta, letí světem,
byť to nebyl sloh dórský.
také trámy zhroucené.
Vzpomínky, pocit křehký,
na to, co víc než cenné.
I zeď tu již v sutinách,
hnízdo tepla života.
V očích slzy, hnutí, strach,
jen bolestí zní nota.
Útoky koho, čeho,
cizích sporů neznámých.
Zmarem sídla prostého,
dovedných rukou samých.
Stojí matka s dítětem,
a hledí na ty trosky.
Zpráva ta, letí světem,
byť to nebyl sloh dórský.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Obličeje a oči
Obličeje Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i zhloubi zjevně. Oči V...
Obličeje
Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i z hloubi zjevně.
A kam se to
V klam či jen k hrám spletlo, co bylo zaseto. Vláká sen tam zase, kde skloubilo...
Obličeje Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i zhloubi zjevně. Oči V...
Obličeje
Ty obyčejně němé, vyzdobí v ceně jemné sněné i z hloubi zjevně.
A kam se to
V klam či jen k hrám spletlo, co bylo zaseto. Vláká sen tam zase, kde skloubilo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva