Padá šindel ze střechy,
také trámy zhroucené.
Vzpomínky, pocit křehký,
na to, co víc než cenné.
I zeď tu již v sutinách,
hnízdo tepla života.
V očích slzy, hnutí, strach,
jen bolestí zní nota.
Útoky koho, čeho,
cizích sporů neznámých.
Zmarem sídla prostého,
dovedných rukou samých.
Stojí matka s dítětem,
a hledí na ty trosky.
Zpráva ta, letí světem,
byť to nebyl sloh dórský.
také trámy zhroucené.
Vzpomínky, pocit křehký,
na to, co víc než cenné.
I zeď tu již v sutinách,
hnízdo tepla života.
V očích slzy, hnutí, strach,
jen bolestí zní nota.
Útoky koho, čeho,
cizích sporů neznámých.
Zmarem sídla prostého,
dovedných rukou samých.
Stojí matka s dítětem,
a hledí na ty trosky.
Zpráva ta, letí světem,
byť to nebyl sloh dórský.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Nová báseň
A zase o čem ta zdá se, co pošeptá. Ráz o kráse, co odkvétá v sráz hráze. Jas ...
Snivá
Zachytit prostou živou vodu v proudu, tu v prostoru hrou kódu a chtít svou spous...
Co tě rmoutí
To své proti proudu lodí plouti, co osten hrotí i vodu vzdouti. Co tě nutí To ...
A zase o čem ta zdá se, co pošeptá. Ráz o kráse, co odkvétá v sráz hráze. Jas ...
Snivá
Zachytit prostou živou vodu v proudu, tu v prostoru hrou kódu a chtít svou spous...
Co tě rmoutí
To své proti proudu lodí plouti, co osten hrotí i vodu vzdouti. Co tě nutí To ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva