Padá šindel ze střechy,
také trámy zhroucené.
Vzpomínky, pocit křehký,
na to, co víc než cenné.
I zeď tu již v sutinách,
hnízdo tepla života.
V očích slzy, hnutí, strach,
jen bolestí zní nota.
Útoky koho, čeho,
cizích sporů neznámých.
Zmarem sídla prostého,
dovedných rukou samých.
Stojí matka s dítětem,
a hledí na ty trosky.
Zpráva ta, letí světem,
byť to nebyl sloh dórský.
PeopleSTAR (1 hodnocení)