Ale co, a jak?,
no přece to, co v tobě vězí a nenachází slov.
To se ale nedá vyjádřit jen tak,
to není voda, vzduch a nebo kov.
Nejsou to jen mělčiny o lásce a štěstí,
a bludném jejich scestí.
Kde do stolu se buší pěstí,
a šíří neradostné zvěsti.
Tam, kde se rozprostírá širá zem,
a nekonečné nebe nad ní.
Tam vždy přítomný bývá vjem,
jak běží tu den po dni.
V plnosti a rovnováze věcí těch,
jako součásti všeho bytí.
Také těch, co berou dech,
souladných i těch, kde nutno se příti.
Slovo zde pak selhává,
v kusém, nevýstižném výrazu.
A podáním svým nalhává,
při každém takovém dotazu.
Je to ale o maličkostech,
z nichž povstávají věci větší.
Přeneseně, jako o kostech,
a všem tom, čím organismus je předčí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)