ZAZDÍVAČ TRHLIN

Chodil a hledal, co by kde zazdil,
neboť neměl v lásce trhliny.
S nikým se ani o tom neradil,
a nebyl přitom vůbec líný.

Nejprve vyhledával veliké,
potom zdil i ty menší.
Nedozdívky všeliké,
široké, nebo i ty tenčí.

Sám byl jako kůl v plotě,
kde rovněž zazdíval trhliny.
Často chodil i s dírou v botě,
umazaný od hlíny.

Měli ho za podivína,
a málokdo mu rozuměl.
Ale nebyla to jeho vina,
neboť práci svoji uměl.

Nebrali ho ani vážně,
toho zazdívače trhlin.
Jiní úspěchů sklízeli žně,
za jízdy na plný plyn.

Nebyl však jen zazdívačem,
nýbrž také lékařem.
Nebo jen takovým hráčem,
i žehnajícím farářem.

Nakonec zazdil i sám sebe,
svoji vnitřní trhlinu.
A pak, vzalo si ho samo nebe,
po domletí božího mlýnu.

Zdil i trhlinu na Staroměstském náměstí,
jež tu zeje od války.
Kde jiní cestu si marně klestí,
a nepřiblíží se k ní ani z dálky.