STROM A DŮM

To je ale majestát,
jak hrdě tyčí se a rozkládá.
Úplný suverénní stát,
tak znamenitě prostor ovládá.

Sám je živou bytostí,
a jiným život dává.
Co tvorů v koruně své hostí,
a na pozdrav větvemi ve větru mává.

Zjara se vždy ošatí,
pak i do červena barví.
Mohutní a košatí,
pro ptáky, lezce a hmyzí larvy.

Buk červenolistý v plné kráse,
důstojnost sama, také něha.
I spokojený býti zdá se,
čeho všeho ve větvích mu běhá.

Na zimu vždy se odstrojí,
a zastaví proudící mízu.
Upoutává i v zimním kroji,
jímž letnímu dává remízu.
-
Dům jest dílem člověka,
a ten jej pak také živí.
Ve tvaru pevném, nebo do měkka,
by vlídný byl, ne hněvivý.

Stavitel postaví konstrukci,
potom ji ošatí a vybaví.
A po všeodborné instrukci,
něčeho přidá a jiného se zbaví.

Dům rovněž vítá četných hostí,
jimž poskytuje svoje služby.
K radosti i někdy k zlosti,
plní či neplní jejich tužby.

Strom a dům,
ty dva nerozlučné příbytky.
Každý si žádá vlastní um,
nikdy ne však plytký.