V NEUMĚTELÍCH

Přišel básník do Neumětel,
a velice se podivil.
I nebral na to zřetel,
jakých podivných tu spatřil vil.

Také nelitoval zdejších chvil,
a pustil se hned do práce.
Pilně zobrazoval o čem snil,
v kresbách svých i v básních krátce.

Kam jen se poděl ten umětel,
když stavěl tyto domy?
Těch roztodivnných bliku světel,
jen sem tam nějaké ty stromy?

Kreslil, rýsoval i básnil si,
divil se a pracoval.
Také žízeň přitom hasil si,
a ze svých cílů necouval.

O Šemíkových Neumětelích,
to tady ale není.
Zde ocital se "v jeteli",
hledaje vysvobození.

V marnosti všeho počínání,
pak ustal ve svém boji.
Neb paprsek sluneční ranní,
v probuzení ze snu hojí.

Poučení:

Nebojuj s větrnými mlýny,
a dělej jen co zmůžeš.
Také nevrážej své klíny,
kde ti řeknou - lžeš.