Nebesa dnů jdou. Z oblaků čas sněží.
Na neshledanou. Kde ta země leží,
v níž na rtech se ti nerozplyne znova
polibku tíha, chladná vločka slova?
Nebesa dnů jdou. Větry odnášejí
lesk půlnoci a hvězdné nože její.
Kde je ta zem, v níž trvá květ i nebe
déle než obraz, vržený jím v tebe?
Na neshledanou. Kde ta země leží,
v níž na rtech se ti nerozplyne znova
polibku tíha, chladná vločka slova?
Nebesa dnů jdou. Větry odnášejí
lesk půlnoci a hvězdné nože její.
Kde je ta zem, v níž trvá květ i nebe
déle než obraz, vržený jím v tebe?
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva