Kráčel stezkou, loukami, poli,
také lesem, podél rybníku.
Krajinou, za níž hory, doly,
s pocitem spjatosti i vzniku.
V skrytém slunci a přítmí lesním,
znaven si sedl do trávníku.
Avšak šťasten, že někdo tu s ním,
naslouchal sojčímu křiku.
Dále pak kráčel cestou známou,
v polích, loukách a opět lesy.
Zpět se již vracel ne tou samou,
v západu slunce, snad tak kdesi.
Pěšinou jej lákalo ticho,
jen zpěvy ptáků či bzukot včel.
Jejich koncert však se vší pýchou,
nad jeho hlavou i kolem zněl.
A když se potom vrátil domů,
vzpomínal na to, co tam prožil.
V slunci, pod korunami stromů,
opěvnou báseň k tomu složil.
PeopleSTAR (1 hodnocení)