Nic, něco, víc, mnoho, nejvíc
První se ozvalo "nic":
Já nemám co ztratit,
a to je moje výhoda.
Ale nemám čím platit,
tak neklid ve mně hlodá.
Potom se ozvalo "něco":
No, já něco mám,
ale pořád je to málo.
A žebrák chodí k nám,
prý, co jeho potkalo.
Na to reagovalo "víc":
Mám takový střední průměr,
ale copak to dnes je.
Vždy někdo řekne, zalezte do děr,
nebo také zapěje.
A na řadě bylo "mnoho":
Co ty si stěžuješ,
raději drž hubu.
Z toho se nevyzuješ,
líc nepatří rubu.
Nakonec se opatrně ozvalo "nejvíc":
Ale bratří, přece se nebudeme hádat,
mějme se tu rádi.
Není to vždy o tom: má dáti - dát,
proč vám stále něco vadí?
PeopleSTAR (1 hodnocení)