NOC A DEN

Noc

Byla temná noc, plná stříbřitých hvězd,
i srpek měsíce v ní svítil.
Jakoby novou přinášela zvěst,
jíž nečistý stav se mýtil.

A byla tu pro všechny snílky,
kteří si něco přáli.
By odpuštěny byly jejich mýlky,
tak mnozí se i káli.

Ta temná noc se svitem měsíce i hvězd,
s očekáváním bílého dne.
Nad pestrou září velkoměst,
co nového vzejde a co padne.

Komu se přání splní,
a vyslyšen bude jeho hlas.
Těm, kteří nadějí svou plni,
svítily ty hvězdy plné krás.

Den

Nad obzorem červánky se rdí,
a hle, sluníčko již vychází.
Tou pýchou my opojeni a hrdi,
jak nový den si cestu razí.

Rudý kotouč zvolna zlátne,
na své pouti oblohou.
I slunce překryté či matné,
kdy iluzí zdá se býti pouhou.

Vždy rozsvítí nám každé ráno,
a zdravíme se - dobrý den.
Něco každému pak také přáno,
co již není jen pouhý sen.

Slunce na cestu nám takto svítí,
ale i do srdcí našich vstupuje.
Po loukách rozsévá kvítí,
a oblohou pro radost naši pluje.

Bez něj by života nebylo,
umlkl by ptačí zpěv.
Vše pokrylo by mrazivé bílo,
smrti a prázdnoty to krutý zjev.

Nad obzorem červánky se rdí,
jak přichází nový den.
Vždyť sluníčko nad námi bdí,
a my vstříc mu vycházíme ven.

Dnes se ale neukáže,
obloha cele pod mrakem.
Příroda ve svém rytmu káže,
jako pohádkovým zázrakem.