Psát si zpěvně ze sebe,
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,
a zemi svými vjemy.
Jen tak dojem potřeby,
přímý dotek pojem,
přetlak i z fotek ruší,
s těmi sen zlem v sobě,
psát znak po svém, ne době.
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,
a zemi svými vjemy.
Jen tak dojem potřeby,
přímý dotek pojem,
přetlak i z fotek ruší,
s těmi sen zlem v sobě,
psát znak po svém, ne době.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z tříště řečniště
Střepy se v řečiště lepí, v přepisech řeší i příště, zde zvelebí pro hlediště, k...
To jeviště
Tiše, aby bylo slyšet výzvy z výše a přibylo i čisté z jizvy pro dějiště....
Olověné mraky
Zavěšené v obloze, již pokrývají cele, a řešené tak, že zříš je zraky smělé, j...
Střepy se v řečiště lepí, v přepisech řeší i příště, zde zvelebí pro hlediště, k...
To jeviště
Tiše, aby bylo slyšet výzvy z výše a přibylo i čisté z jizvy pro dějiště....
Olověné mraky
Zavěšené v obloze, již pokrývají cele, a řešené tak, že zříš je zraky smělé, j...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva