Psát si zpěvně ze sebe,
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,
a zemi svými vjemy.
Jen tak dojem potřeby,
přímý dotek pojem,
přetlak i z fotek ruší,
s těmi sen zlem v sobě,
psát znak po svém, ne době.
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,
a zemi svými vjemy.
Jen tak dojem potřeby,
přímý dotek pojem,
přetlak i z fotek ruší,
s těmi sen zlem v sobě,
psát znak po svém, ne době.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva