Psát si zpěvně ze sebe,
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,
a zemi svými vjemy.
Jen tak dojem potřeby,
přímý dotek pojem,
přetlak i z fotek ruší,
s těmi sen zlem v sobě,
psát znak po svém, ne době.
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,
a zemi svými vjemy.
Jen tak dojem potřeby,
přímý dotek pojem,
přetlak i z fotek ruší,
s těmi sen zlem v sobě,
psát znak po svém, ne době.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Až
Zasnění v tvář zkrásnění, snář znění pro básnění. Zná své zření, zase i všední,...
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Až
Zasnění v tvář zkrásnění, snář znění pro básnění. Zná své zření, zase i všední,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva