Slyšíš zvonek, ke dveřím běžíš,
jeden nenápadný dopis tam leží.
Venku je bouřka, možná i sneží,
roční období se střídá, dopis tvoje ruka drží.
Na obálce není nic, je čistě bílá, jako myslěnky tvé,
doufáš, že ta obálka neztmavne...
Bojíš se otevřít tu obálku, máš z toho strach,
jestli vzkaz napsaný do řádků,
zanechá na tvém srdci radost nebo chlad.
Odhazuješ dopis, nechceš vědět co tam stojí,
jdeš spát, to se tvá duše opravdu tak bojí ?
Když ho neotevřeš, nezjistíš co tam se píše,
třeba píše láska, že je o krok blíže.
Proto otevírejte obálky, každou, která příjde,
může být ta poslední, která k vám dojde.
PeopleSTAR (1 hodnocení)