OCEÁNEM

Kde břehu ani dna nevidět, a přesto plout odhodlaně dál ke své záchytné pevnině. Tím oceánem lidských duší.

Oceánem lidských duší,
kde břehu ani dna nevidět.
Statečně, jak patří se a sluší,
a nesčetných slyšeti běd.

V bezbřehém živlu protivenství,
za hrozby stálé utonutí.
Tu rozvít květ i plodenství,
kdo, k čemu koho donutí?

Tím oceánem dravých ryb,
v obraně jen své vlastní.
Plout, ale varovat se chyb,
v touze naší býti šťastni.

I mnohým střetům čeliti,
v strategických manévrech.
Vyhýbat se, krve prolití,
tu i tam pevnější břeh.

Doplout ke své oáze,
ostrovu posvátnému.
Cestou, placenou draze,
k vítanému vrátnému.

Zde máš otevřené dveře,
a uvítání vřelé.
Ty nehledej již soupeře,
a uhýbání jeho střele.

Tady máš svou odměnu,
co zasloužíš si cele.
Tu tvou vytouženou změnu,
nepodobnou vězeňské cele.

Rozvineš květ i plodenství,
a okusíš z darů života.
V takovém to podobenství,
klubko se ti rozmotá.