Petr Borkovec Herbař k čemusi horšimu

BAJKA O KOČCE A HADU HOSPODÁŘÍČKOVI

Jednou v sobotu, kdy v rozlehlém a krásném
domě nebyla ani noha, se kočka a had hospo
dáříček potkali v jídelně. A kočka hned, že
mezi nimi nesmí zůstávat jen u zdvořilých po
zdravů, jaká že je to škoda, a zmínila to a do
dala tamto a uchichtla se nad tímhle, zkrátka
dala se s hadem hospodáříčkem do řeči tak
nevybíravě, že byste se divili. Had hospodáří
ček to snášel. Kočka – jak to u takových povah
chodí – hada hospodáříčka vychvalovala a ne
nápadně vynášela také sebe a zbytek světa oka
tě očerňovala. „Říká se,“ lísala se, „že spodek
tvého těla je bílý a hladký a lesklý jako vnitřek
mušle. Vím, že je to pravda, ale – je to prav
da?“ Had hospodáříček se jen tak zlehka pře
vinul a neříkal nic. Ale kočka naléhala: „Víš,
přece jen, chtěla bych se přesvědčit, jestli se
to s tou mušlí nepřehání. A ostatně, mušli
jsem nikdy neviděla – jen škebli. Kdybys svolil
a ukázal mi břicho, tolik by se toho v mém ži
votě změnilo!“ Had hospodáříček se zase jen
tak stydlivě proplazil sám sebou a mlčky se
obrátil na záda. Kočka v tu ránu zkameněla,
chlupy se jí zježily a pomalu, pomalu tlapkou
pohladila spodek hadího těla, který byl bílý
a hladký a lesklý a suchý jako vnitřek mušle.
Jenže, při bozích (odveďte děti!), ta ničemnice
nezatáhla prostřední dráp a rozpárala hada
hospodáříčka od hlavy až ke konečku. Rozhléd
la se po jídelně, protáhla hřbet, chlupy klesly,
pravila: „Jakýpak had hospodáříček – had hos
tina!“ A opravdu, před kočkou stála podlouhlá
alabastrová miska plná umně nastrojených dob
rot: střívka a karmínové vnitřnosti, vedle nich
macerovaný rejsek, zelená paštika z rosničky
a nakonec hrstka průsvitných vajíček obalených
v ještě průsvitnější bláně, která se lákavě chvě
la. Kočka si pochutnala a šla po svých.
Bajka se dobře hodí na ty, o nichž se říká:
„Líná huba, holé neštěstí.“