Hádal se rým s rýmem, kdo má lepší zvuk. Já jsem lepší... ty zůstaň v tichu stinném.. ty... ty... už ani muk! Já skládám se ze slovíček něžných - a co ty? Já? Já jsem lásce kápl do noty... Ale mě má báseň radši! Ne - má ráda mě! Ty se schovej do stínu... Tak dost! řekla báseň... já jsem vždy krásná - i bez rýmů...