Petr Borkovec Herbař k čemusi horšimu

ÓDA

Hvězdo jasná ve své noci,
co jsi v bouři nerozumu
světlem živým božské moci,
zbité slávy pravdy svaté,
vztečem šalby jedovaté,
co jsi život, čest a jmění
pro vlast naladila s chutí.
Blesk tvé střely led ti nutí,
že se v plamen lásky mění.
Tvůj kmen nepostihlé slávy,
Jaroslav květ statečnosti.
Evropa když s všemi právy
svobody a šlechetnosti
v propast nectí bezednivou
slezla zuřivostí divou,
hráz se opřel rozvodnění.
Darmo nádhernými čely
vlny skálu vrážely.
Bůh spjal proudy rozvtělení.
Slunce pokoje a lásky
prodralo se z mračen krutých,
anděl lahodnými hlásky,
povolával zaleznutých
lidí z blaženosti chrámu.
Ti se v nepohodě prámu
pnuli k spasiteli svému.
Ať se k otci tisknou biti,
všanc vděčných srdcí tvých!
Oltář sbili muži ctnému.
Z trávy lidí plesajících
trh se Homér s mocným zvukem,
hlásal rozteč tiradických
strunců hromným hlukem.
Slávě prozpěvoval zmatky,
dívky mdlé a outlé matky.
Orel střelil k nebi letem,
spatřiv v blesku Jaroslava,
vyhlašoval: já jsem hlava,
moudrá krásy, slávy světem.